Ptáci na tripu 2020

Ptáci na tripu jsou krátké zápisky z cest o tom, jak se Čížková a Hrdlička dobrovolně rozhodli strávit spolu 11 dní na 11m2 a proto si půjčili karavan a vyrazili za krásami českých (a hlavně moravských) zemí. Pro ty z Vás, kteří si nedokáží pobyt v karavanu představit jsme připravili na konci ilustrační video z toalety a sprchového kouta, které zabírají téměř 20% našeho životního prostoru

Den Jedenáctý (8.6.2020)

Dorazili jsme domů. V dobré náladě a spokojeni. O tom, že se nám oběma výlet líbil koneckonců svědčí i následující rozhovor, který jsme spolu vedli

j: Tak to máme za sebou, co?

J: Jo

j: A líbilo se Ti to?

J: Ale jo

j: Takže v září pojedeme třeba na Šumavu?

J: ... Ale tak jo

Den Desátý (7.6.2020)

Dnes Moravská Třebová (hříšník se vrací na místo mladické nerozvážnosti :-), pak Golf na malebném hřišti Hrádek u Nechanic a nakonec návštěva u Babi&Babi v Louňovicích.

Nakonec to byl velice vydařený den. V Moravské Třebové jsem nepoznal vůbec nic :-), Hrádek u Nechanic je nádherné hřiště a s Babi&Babi proběhla příjemná večeře v Říčanech a závěrečná sklenička v Louňo

Takže důstojné zakončení akce. Ale stejně jsme spali v bydlíku. Zvyk je železná košile.

Den Devátý (6.6.2020)

Dnešní den jsme přejeli nejdřív z kempu do Luhačovic. Tam jsme (za sluníčka) dodělali fotky místních vil a znovu ochutnali všechny lázeňské prameny. Vítěž byl jasný - Aloiska. Pokud to máte jinak - Vaše věc

Přes Valašké Klobůky, kde má Jana spolužačku, jsme se přesunuli do Slušovic. Tam jsme měli naplánováno zahrát si na místním golfovém hřišti, které je speciální v tom, že se nachází uvnitř dostihového okruhu. Tam Janička poprvé zahrála přes velkou vodu (cca 80 metrů) a aby dokázala, že to nebyla náhoda, zahrála to ještě jednou. - voda, kterou zahrála je vidět ve fotogalerii.

Po krásném krátkém golfu jsme se přesunuli do Zlína, kde jsme se chvíli potulovali po Baťově Zlíně a kochali se nádhernou architekturou.

Nakonec jsme se přesunuli (za deště) do poměrně prů-serového kempu kousek od Moravské Třebové, kde jsme za deště zaparkovali na louce šikmo z kopce. Tak uvidíme ráno

Dobrou noc

j+J

Den Osmý (5.6.2020)

Dnes celý den Luhačovice.

Ze začátku to vypadalo na takový příjemný PPD (pyžamovo-postelový den) protože venku pršelo a bubnování deště na střechu karavanu způsobovalo lehkou klimbavost navíc podtrženou skvělým filmem od Woodyho Allena Deštivý den v NewYorku :-)

Ale pak se vyčasilo a chcavše nechcavše jsme popadli kola a vydali se na prohlídku Luhačovic - bydlíme totiž u přehrady a do Luhačovic to máme asi 3 kilometry.

Luhačovice jsou malé malebné lázeňské městečko, kde téměř každý dům má na svém průčelí napsané jméno hned vedle slova Vila. Ale Vila Jarda jsme nenašli a Vila Jana vypadá trochu zchátrale, tak jsme ji ani nefotili. V Luhačovicích je spousta přírodních pramenů věhlasných jmen jako jsou Vincentka, Aloiska, Ottovka, nebo Pramen Svatého Josefa. Jejich voda většinou obsahuje Železo, Fluor, Jód, Lithium, Barium, Bor a spoustu stopových prvků kyselin, takže pít je pořádně nejde, ale zato jejich chemické složení vypadá jak chladící voda z jaderného reaktoru :-)

Cestou zpátky jsme si objeli celou přehradu kolem dokola a pak nás v rámci našeho putovního FFFZNPP (Filmového festivalu Filmů založených na pravdivých příbězích) čekal film Čistá duše - chvílemi až šílený film s obrovským happy endem a pomalu jsme usínali s filmem Americký Gangster

Dobrou noc

j+J

Den Sedmý (4.6.2020)

Ráno odjezd z kempu v Olomouci na golfové hřiště Véska u Olomouce.

Tam jsme si nejdřív chvíli kazili styl na drivingu a jelikož se na mistrovském hřišti konal komerční turnaj, vzali jsme zavděk veřejnou devítkou - a aby nás nemrzelo, že jsme přišli o hru na velké 18, šli jsme 9 dvakrát dokola. Nemůžu sice říct, že by mi šel po dnešku golf líp, ale určitě můžu říct, že jsem se spálil jak prase.

Po golfu jsme ještě zajeli na kolech do Moritze pro jednu světlou a jednu polotmavou jedenáctku aby nám nebylo po Olomouci smutno a pak jsme jí zamávali a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím.

Chybami se prý člověk učí. A když bylo minule hnusné počasí, tak se nám moc líbilo zalézt do wellness - ono když je člověk zalezlý v teplé vodě, tak mu asi tolik nevadí, že venku prší. A vzhledem k předpovědi počasí na zítřek jsme se rozhodli nic neriskovat a vydali jsme se rovnou do Luhačovic - takže když bude péršat, my budeme .... v bublinkové koupeli popíjet Vincentku :-)

Kemp v Luhačovicích mě fakt mile překvapil - je upravený, čistý, bez nutnosti vhazovat žetony, když se chcete umýt v teplé vodě, s otevřenou restaurací - prostě takový kemp, jaký bych chtěl potkávat všude kde zastavíme.

Víc až zítra zase od Jany. Mějte se krásně a dobrou noc

j+J

Den Šestý (3.6.2020)

Dnešní slunečný den strávený v klidu a pohodě v Olomouci, projížďka na kole, procházka centrem, pivko, prosecco a ňáké ty prasárničky k jídlu. Večer kulturní zážitek pod širým nebem v Korunní pevnůstce v podání Městského divadla Olomouc a jeho operních hvězd. Na závěr 3 partie scrabble, takže jeden z nás šel nasš.... spát.

J+j

Den Pátý (2.6.2020)

Cesta z Jeseníku do Olomouce s plánovanou zastávkou v Albrechticích, s neplánovanou zastávkou v Rejvízi a ve Štarnově.

Z Jeseníku jsme odjeli s velkou časovou rezervou a tak jsme zastavili cestou na procházce v Rejvízi - takovém moravském Yellowstone - šli jsme se podívat na Velké mechové jezírko, kde je místy až 6-ti metrová vrstva rašeliny a chodit se smí jen po vyznačených prkenných chodnících (některým z nás to nedalo a v rámci rebélie šlápl mimo - důkaz ve fotogalerii :-)

Další plánovaná zastávka byla v golfovém areálu v Městě Albrechtice, kde obec provozuje 4 jamkové golfové hřiště. Včera jsem tam volal na recepci ,abych se ujistil, že je možno si přijet zahrát bez rezervace. Dnes (tedy o den později) telefon do recepce nepřijímá telefonické hovory, pouze SMS a já tedy volal správci areálu

"Dobrý den, včera jsem mluvil s Vaší kolegyní a ta říkala, že je možné si u Vás zahrát"
"Hřiště je dlouhodobě uzavřeno"
"Aha, tak děkuji"

Prostě není nad to dostat správné informace.

Tak jsme se vydali směrem k Olomouci. Ve Štarnově (asi 12 kilometrů od kempu v Olomouci) jsme v 16:47 píchli zadní kolo. Rozhodně jsme ho nechtěli vyměňovat svépomocí a tak jsme obvolávali pneuservisy z přilehlých obcí, zda by nemohli pomoci - odpovědí bylo většinou "rádi bysme hmm, ale my v 5 zavíráme". Až jsme na doporučení kontaktovali AutoČechák, a ti, když jsme popsali kde stojíme, tak nám řekli, že přímo proti nám je dobrá cukrárna, ať si dáme zmrzlinu, že dorazí. Nekecali. Zmrzlina byla fakt dobrá a fakt dorazili. Kolo vyměnili a píchlé si odvezli na opravu.

My jsme se pomalou jízdou dokorábovali do kempu, ubytovali se a vyrazili s Bromíky na krátkou projížďku večerní Olomoucí a na "jedno" s Janinou spolužačkou Martinou. K Drápalovi. Pivo i atmosféra dobrý, jen Janu znervózňoval obraz France Josefa visícího nakřivo a nás všechny to, že začalo neuvěřitelně pršet. Ale pivo udělalo své a my navzdory po-dešti hrdině dorazili do bydlíku na kolech nočním parkem.

Dobrou

j+J

Den Čtvrtý (1.6.2020)

Jarda (ostatně jako obvykle) zajistil snídani, kterou jsme si díky sluníčku dali venku před bydlíkem - moooc příjemné a naše obžerství tím nejen získalo nový rozměr, ale také se náležitě prodloužilo.

Pak jsme vyrazili do cca 10 kilometrů vzdálených Koutů, odkud nás čekal výlet na Horní přečerpávací nádrž Dlouhé stráně. První část cesty byla lanovkou a potom 4 km s bromíkama tlačmo vzhůru. Nahoře nás čekalo překvapení - naprosto vypuštěná přečerpávací nádrž a navíc zákaz jízdy po obchvatu na kolech. Nádrž nám vypustili před nosem (ráno byla ještě údajně plná), tak jsme jim to vrátili tím, že jsme si prázdnou nádrž najust objeli na kolech - veliká rebelie :)). Nikdo nás nekáral ani blbě nečuměl, protože tam krom dělňasů nikdo nebyl. Ostatní asi věděli ....

Další random zastávka byla v Priessnitzových lázních, které jsme jen zběžně prošli, dali si svačinku a zase jeli dál. Nějak jsme o vlhké obkládky neměli moc zájem.

Cestou do kempu jsme ještě zvládli golf - driving v Jeseníku a Kaufland. Večeře proběhla obligátně v kempu, kde jsme asi opět jedinými hosty. Paní recepční (cca 60+ vyparáděná černou čelenkou s krajkovýma ouškama) nás sugestivně ubezpečovala, že se tu rozhodně nemusíme bát. Prý tady dělá v noci kontroly i policie a ona svítí celou noc - až jsem z toho dostala strach, takže mě čeká zase dlouhá a bezesná noc. Do sprchy přes kemp fakt sama nejdu (takže dnes se myje i Jarda, nebo jdeme spát za prasata oba :)))))

J+j

Den Třetí (31.5.2020)

Člověk by neměl věřit meteorologům - něco slíbí a nakonec to nesplní :-).

Dnešek byl plný výstrah před přívalovými dešti a před zdvihnutými stavy vody v řekách, zejména na severní Moravě v okolí míst, kde právě jsme. Takže jsme překopali své plány a místo výletu na Dlouhé Stráně jsme kvůli avizovanému dešti alternativně naplánovali pobyt v sirných lázních Velké Losiny.

Cesta z kempu na Pastvinách do Velkých Losin sice měla jen lehce přes 60 km, ale byla samé nahoru, dolů, zatáčka, zákruta, silnice šíře 2 metry a auto 2,20.... prostě takový čistý řidičský zážitek. Ani jsem nevěřil, že u nás existuje tolik silnic sedmé třídy bez zpevněných krajnic. Ale to okolí - samé louky, stráně, pastviny, krávy, ovce, kozy a podobná havěť .:-)

Nakonec se cesta zvrtla v pozitivní - ve Velkých Losinách jsme se ubytovali v kempu (jsme v celém kempu jediní - majitelé kvůli nám odemykali záchody a společné prostory), takže auto napojené na elektriku, dotankovali jsme vodu a při projížďce na Bromících, jsme narazili na pivovar Zlosyň. Jestli ho neznáte, tak fakt stojí za to - pivo vynikající a do buřtů na pivu dávají krom jejich černého piva navíc i česnek a vzniká tak něco excelentního.

Po krátké projížďce po okolí pak už tradá na naplánovanou návštěvu do sirných lázní. Cestou přes lázeňský park vyšlo najevo, že Babi Jana má opět pravdu - Všechno kvete mnohem víc a je mnohem zelenější. Jestli nevěříte, koukněte do galerie na ty "Ronďáky".

Pak 3. hodinová koupačka, Jana + masáž. Bál jsem se smradu, ale voda 36 stupňů, čistá a celkem bez zápachu. Cestou do bydlíku ještě pizza a k ní padlo pivo Zlosyn, které jsem Vám chtěl přivézt na ochutnání - ale myslím si, že takhle je mu líp.

Po večeři film Láska bez bariér - pokud jste neviděli - doporučujeme.

Koukám, že mám dneska "doporučovací" a "poučovací" náladu, tak už jen krátce - máme nový slogan, který se rýmuje a dá se skandovat : Zítra dáme Dlouhé Stráně". A buďto to zítra vyjde, nebo bude slogan platit i pak

a teď dobrou

j+J

Den Druhý (30.5.2020)

Nu - první noc spíše než prospalá tak probdělá díky mé klaustrofobické hysterii z nízkého stropu, nebo tvrdé matraci nebo, ... co bych si mohla ještě vymyslet ...:), ale Jarda to zachránil skvělou snídaní, kterou pořídil v místním obchodě vzdáleném 2,5 km (jedna cesta) a nechyběla ani káva čerstvě umletá v místním Quantu a připravená v bydlíku v Napolitánce.

Po ranním obžerství chvíle odpočinku a pak jsme změnili plán a místo na Desnou hurá - na Bromících výlet směr Ústí nad Orlicí. K cyklostezce nás čekalo cca 12 km nahoru - dolů s celkovým převýšením 365 m. Dolů jsme brzdili, nahoru tlačili. V první fázi osočoval Jarda skoro každého protijedoucího cyklistu, že má elektrokolo. Bála jsem se, že přijde druhá fáze, kdy je začne slovně napadat, nemluvě o fázi č.3, kdy použije hrubé síly :))) a sebere jim baterii ...

Cyklostezka byla malebná až pitoreskní, úžasná příroda, málo lidí, občerstvení žel bohu také žádné. Cestou - v Letohradu - jsme na náměstí nezapomněli zkontrolovat co dělá konkurence (prostě jsme zkoukli optiku našeho milého pana Mencáka:-).

Na zpáteční cestu z Ústí nad Orlicí jsme zbaběle zvolili variantu jízdy lokálním vláčkem, ale zase jsme díky němu měli krásnou retrospektivu skoro celé cyklotrasy podél Divoké Orlice. A pak návrat - od nádraží to bylo "už" jen 8 km up&down. Celkem v nohách 38,8 km a k radosti nám stačilo pár piv a teplé jídlo.

Pak už zasloužený odpočinek u filmíku, díky němuž asi probdím další noc, tentokrát strachy (vybíral Jarda:-))

Zítra má pršet, tak pokud se meteorologové nespletou, tak změním Jardovy megalomanské cestovatelské plány a dáme si v klidu wellness

Dobrou noc

J + j

Den První (29.5.2020)

Dnes bylo v plánu dorazit na přehradu Pastviny a věnovat část dne výuce SUP (Stand Up Paddleboard). Ale protože člověk míní a příroda mění a zjistili jsme, že voda va Pastvinách má jen 14 stupňů, tak jsme se oba rychle shodli na tom, že jít třeba na golf je mnohem (ale opravdu mnohem) větší zábava.

Z Prahy jsme po hektickém balení vyrazili cca v 11 hodin. Hektické balení znamená, že jsme přemýšleli, co všechno si vezmeme s sebou, potom jsme si vzali úplně všechno a ještě něco navíc a spoustu věcí jsme zapomněli.

Po cca 2 hodinách korábování (korábování je speciálně vyvinuté slovo, které vystihuje plutí karavanem po silnici) jsme dorazili do Golf Klubu Osyčina. Pro mnohé z Vás by to možná byla jen provinční louka s dírami, které vyvrtal krtek, ale pro nás to bylo první letošní hřiště se vším všady. Nebudu se zbytečně chlubit tím kdo vyhrál a budeme raději konstatovat, že jsme zjistili, že hraní nám sice moc nejde, ale zato nás baví.

Po odehrané devítce jsme se opět nalodili a přes Choceň a Žamberk jsme dorazili do cíle dnešního dne - na přehradu Pastviny. Objeli jsme celou přehradu (včetně cesty po hrázi, která má 2,6 metru autem, které má 2,2 metru) abychom zjistili, že má otevřeno jen jeden jediný kemp (to nám teda řekla paní, která nám prodala smažák a hrany, ale proč jí nevěřit, žejo).

Zastavili jsme v kempu, dali si jeden Rohozec (je to specifická kategorie piva, taková ta, že kdyby bylo cokoli jiného k pití, včetně vody, tak by si člověk rohozec nedal, ale co se dá dělat, že jo?) a šli si lehnout.

Teď nás čeká první noc v karavanu. Zítra nás čeká přesun do Koutů nad Desnou a výlet na Dlouhé stráně.

Tak dobrou noc

j+J